Taneční soubor „Vestečan“
Je na čase se zase poohlédnout do vestecké minulosti. O jmenovaném tanečním souboru jsem neměla tušení, nebýt vzpomínek jedné místní pamětnice.
Zásluhy na vzniku tohoto malého souboru měl jistý pan Doležal. Tento muž se sice ve Vestci nenarodil a jeho poměrně krátký, několikaletý pobyt zde nebyl víceméně dobrovolný. Přesto se zapsal do paměti dnešních vesteckých šedesátníků.
Na sklonku padesátých let minulého století poskytly panu Doležalovi Státní statky skromné bydlení v domě č. p. 10, kde bydlel se svou manželkou (Řekyní) a dvěma malými dětmi.
Nedozvěděla jsem se o něm nic bližšího, netěšil se v té době ani významné popularitě, ale před pobytem ve Vestci se určitě nějak angažoval v kultuře. Navzdory náročné každodenní práci ve státním statku, kde pracoval jako krmič dobytka, neztratil nic ze svého nadšení pro kulturu. Jako dobrý bavič a schopný manažer si brzy mezi místními získal oblibu. Podařilo se mu dát dohromady vesteckou mládež. Nadchl ji pro tanec a nacvičoval s ní program, který byl součástí jeho kabaretního vystoupení. Když na svá představení pozval jako hosty známé umělce z Prahy, zájem diváků byl tak obrovský, že prostory hostince U Klimešů praskaly ve švech.
V té době se na okraji Vestce začala formovat vojenská posádka, která začala stavět své stabilní působiště v místech dnešního vodojemu. Vojáci byli pro nově vznikající kulturní aktivity velmi vítaní. Doplnili řady chybějících tanečníků a tvořili i hudební doprovod k nově vzniklému souboru “Vestečan“. Tančili ve Vestci v hostinci „U Klimešů“, účinkovali v Kunraticích atd. Nebylo třeba fenoménu medií, ale soubor byl brzy znám v okolních vesnicích. Bohužel, tak jak dlouhý byl pobyt pana Doležala ve Vestci, tak dlouhé bylo trvání i jmenovaného spolku. V takto organizovaném tanečním rytmu se nepokračovalo, ale kulturního ducha místní nepozbyli. Maškarní průvody, ochotnická divadelní představení, pouťové a posvícenské zábavy pořádané fotbalisty, hasičským sborem , nebo mikulášské nadílky zajištěné Radou žen vyplňovaly a zpestřovaly jejich život. Ten šel dál svým tempem, jen milé vzpomínky zůstaly.
Blanka Pašková, kronikářka