Vypálení Vestce

Netradičně – snad pod vlivem horkého léta se mi připomněla událost, o které se sice naše vestecká kronika nezmiňuje, ale naopak jiné paměti a některá literární díla jí věnují dostatečnou pozornost.

Právě v příštích letech tomu bude 500 let, co byla Vestec (tehdy uváděná jako Vesce) vypálena.

Proč se tak stalo? V tom čase byl jedním z nejobávanějších ze všech zbojníků rytíř Jiří Kopidlanský. Jeho opovědnické činy vzrušovaly v letech 1506 – 1508 celou Prahu s širokým okolím. Měly počátek v surovém mordu, který spáchal jeho bratr Jan na jarmarce na Staroměstském rynku a byl za to pražskými konšely odevzdán katu, ačkoliv jako člověk urozený nepatřil podle zaváděného zákona do jejich pravomoci.

Na královské město Prahu si mstitel z Kopidlna netroufal, a tak Pražany trestal nepřímo – vypaloval jejich zásobitele, tedy okolní vesnice. Jeho drsní kumpáni prokopávali hráze rybníků, přepadávali a zabíjeli měšťany na cestách. Paličskému dílu podléhaly kolny a chlévy, celá hospodářství.

Tehdy shořela bohatá Michle. V Nuslích a ve Vršovicích se rozezněly zvony na poplach. Obytná stavení, stodoly plné úrody a sýpky lehly popelem, dobytek bučel, psi štěkali.

Jen Strašničtí se ubránili. 30 chlapů vyrazilo vpřed odhodlaně chránit majetek. Strašnické ženy a děti zaútočily cepy, vidlemi, jak za časů Jana Žižky. Kopidlanský a jeho mordýři se zalekli a otočili se směrem k Vestci, která patřila toho času Novoměstským.

A tak před půl tisíciletím, v horkém létě roku 1508 ohnivé plameny olizovaly vestecká dřevěná stavení a stejný osud té noci potkal i sousední Jesenici.

Tolik o satisfakcí za potupenou rytířskou hrdost.

Blanka Pašková, kronikářka