Kalamitní zima 1970 – historie

Kalamitní zima v roce 1970

Snad žádné roční období nepoutá na sebe tolik pozornosti jako zima. Léto se sice umí také postarat o nějaký teplotní rekord či sucho, ale zima má v tomto případě navrch. Může mít řadu přívlastků. Někdy meteorologové charakterizují zimu jako mírnou nebo krátkou, jindy je pro nás příliš dlouhá, ale je málo těch, kteří pamatují zimu arktickou, krutou a nemilosrdnou, která byla zaznamenána v roce 1929. Byla, myslím, oprávněně ohodnocena jako zima století.

Několika řádky si ji připomeneme.

Prosinec roku 1928 byl relativně teplý. Nový rok se však přihlásil s  poměrně bohatým přídělem sněhu. Pak začal na naše území proudit studený arktický vzduch od severovýchodu, který se u nás usídlil na dobu delší než  d v a m ě s í c e. Teploměr trvale ukazoval minusové hodnoty. Jako kdyby kladné ani neexistovaly. Průměrná únorová teplota byla tohoto roku –11 °C.Maxima bylo dosaženo 11. února. Tehdy bylo v pražském Klementinu naměřeno  -27,1 °C, v Litvínovicích na Českobudějovicku, v Jablůnkově ve Slezsku -42,2 °C a ve Vestci –36 °C. Tuhá zima sevřela téměř celou Evropu. Podle zápisů pozorovatelů mrzlo i v Itálii, kde v Benátkách zamrzly kanály, sníha tuhé mrazy sužovaly Turecko. A protinožci se potili při +40°C.

Již více pamětníků má zima, která proběhla v roce1969/1970. Dostala přívlastek pozoruhodná, sněhová, a důsledkem toho i kalamitní.

Co o ní uvádějí statistiky?

Zima 1969/1970byla zima studená, hlavně s velkým přídělem sněhu. Průměrná výška sněhu byla 96cm, nejvyšší dosažená výška sněhu byla naměřena dne  6. března 1970 ve stanici Bedřichov, a to 235cm.

Počet dnů se souvislou sněhovou pokrývkou překročil stovku.

Vše začalo překvapivě už 26. listopadu 1969 sněhovou nadílkou, která tak ochromila dopravu, že mnoho lidí vůbec nedorazilo do zaměstnání a děti do škol. A to byl teprve začátek. Situace se sice v dalších dnech a měsících stabilizovala, ale sníh už s povrchu nezmizel. Opravdovou zimní atmosféru dokreslovaly silné mrazy, výjimkou nebylo –20 °C, a dokonce i –30 °C.

Skutečná kalamita však nastala až začátkem března.

Již od konce února začalo drobně, ale trvale sněžit. Aby toho nebylo dost, tak se přidal silný vítr. Nástup března byl poznamenán dalším přísunem sněhu s větrem. Situace se vyhrotila ze čtvrtka na pátek 6.března, kdy v noci silný vítr zavál všechny cesty a hlavní komunikace tak, že je nebylo vůbec vidět. Do zaměstnání se proto stěží dostalo jen několik jedinců. Připomeňme si, že po silnicích nejezdilo tolik aut jako dnes a cestující byli závislí na hromadné dopravě.

Za horami sněhu se člověk přímo ztrácel. Nezbývalo nic jiného než se pustit s rozmarem počasí do boje. Každý, kdo mohl, se chopil hrábla nebo lopaty. Cestáři prohrnovali, na některých místech museli pomáhat i vojáci. Hlavní, benešovská silnice připomínala hluboký bílý úvoz, který dovolil průjezd sotva autobusu. Některé vedlejší komunikace vůbec neexistovaly. Bílé divadlo, polární kulisy jsme mohli vnímat ještě v následujících dnech. Během víkendu se počasí stabilizovalo, ale když kalendář oznamoval první jarní den, bylo na polích ještě půl metru sněhu. Jaro mělo toho roku zpoždění.

V době, kdy píšu tyto řádky, nám zase vládne zima a nevím, jakými vrtochy nás ještě překvapí. Doufám, že pro ni nebudeme muset vymýšlet další přívlastek. Snad bude normální.

Blanka Pašková

kronikářka