Počátky organizovaného vesteckého fotbalu se datují na začátek 30 let minulého století. Nadšení pro tuto hru, která je nejmasovější, je avšak mnohem starší. Místní zájemci, pokud měli alespoň trochu volného času, kopanou provozovali a soupeřem jim byly většinou sousední vesnice.
U zrodu fotbalového klubu Viktorie Vestec stáli tito zapálení a obětaví občané: p. Václav Jirák (nar. 1898) jako předseda, dále p. Vojtěch Vrbovec jako jednatel a p. František Tuček jako pokladník. Z hráčského kádru si připomeneme jména Jandečka, Fr. Chlapec, Ant. Barták, J. Šlingr, J. Buk. Dalšími významnými nadšenci a mecenáši, kterým lze vděčit za rozvoj fotbalu byl nap . p. Fr. Šimeček ze statku č. 1. Právě on přispěl k tomu, že měli příznivci kulatého míče svoje první hřiště. Spíš hřišťátko – louka, které se nacházela za zahradou zmíněného hospodářství. Jeho rozměry byly menší než určovala pravidla, ale bylo travnaté. A to byla jeho přednost. Největším fotbalovým rivalem byla odjakživa Jesenice. Na zápasy se sousedními vesnicemi se dopravovalo většinou na kolech.
Asi v r. 1933 již hřiště za Šimečkovými nestačilo, tak se naše fotbalové aktivity přenesly do Hrnčíř , kde na poli za hostincem hráli vestečtí přibližně 2 roky, na pozici 4. třídy. Návrat na domácí zelenou plochu se konal pravděpodobně v roce 1935. Obec měla kolem Vesteckého rybníka louky, které měli místní malozemědělci propachtované na sklizeň trávy. S přispěním obce tak získali vestečtí fotbalisté svůj konečný zelený svatostánek, který zpočátku neměl opět ty správné rozměry jaké má hřiště mít, ale to byla jen otázka času. Povrch hřiště byl poměrně hodně zamokřený, ale vždy travnatý a pro hru přijatelný. Historie vestecké kopané byla zpracována za velkého přispění p. Lad. Jiráka, p. Zd. Zavrtala, p. Jar. Skřivana, p. Ant. Papírníka a p. J. Petáka, tím jim touto cestou patří poděkování.
Historie vesteckého fotbalu (pokračování), Vestecké listy Leden 2006
Schůze Viktorie Vestec se konaly v restauraci U Klimešů , kde mělo mužstvo klubovnu a zároveň šatnu a na dvoře u pumpy umývárnu. Kabiny na převlékání hráči neměli, takže se převlékali v hostinci ve vyčleněné místnosti, která patřila řeznictví. Řeznické háky na maso zde měly dvojí využití. Kdy se na nich nehoupala zrovna kýta, tak na nich visely zelenobílé dresy. Posléze jim jako šatna posloužilo jeviště nebo prostor pod ním. A někdy v 60 letech se na hřišti usadil nepojízdný autobus a ten se změnil v šatnu. Fotbalistům tak odpadlo přecházení. Zděné kabiny pro hráče byly postaveny později, svépomocí hráčů a místních hasičů .
Vraťme se ještě zpět do 40 let. Navzdory těžkým válečným letům vestecký fotbal neupadal, naopak žil. Nastoupila další generace fotbalových nadšenců, noví hráči, jiní trenéři (např. p. Zámostný). A pokud hrozilo, že tým k boji nebude kompletní, počet doplnili hráči z jiných vesnic a to za naturálie, které byly za války obzvláště milé. Za pár kg mouky nebo brambor posílili řady vesteckých např. fotbalisté vysloužilci: V. Novák, který chytal za Hostivař, Chrastil z Chodova, který před tím hrál za Bohemku, dále ještě Knížek. Efekt byl oboustranný. Statkáři, jmenovitě p. Jar. Skřivan, Fr. Šimeček nebo Ota Vojtěchovský, ale také další, podpořili zemědělskými produkty hráče, kteří zase pozvedli úroveň týmu.
Po II. světové válce ožilo fotbalové nadšení daleko více. V tomto období se na hřišti nejvíceobjevovala jména: Jaroslav Šlingr, Jaroslav Skřivan, Antonín Papírník, bratři Zouzalové, Luďa Buršů, Ptáček a další. Pokud nebyla jedenáctka kompletní, pomáhali kamarádi z okolních vesnic. Éra změn a dočasný útlum pro vestecký fotbal nastal počátkem 50 let. Z Viktorky se stal Baník podle Kovohutí Safina a travnatou plochu okupovaly husy a kachny. Tahle havěť dokázala původně zelený trávník změnit k nepoznání. Během ní patřila hrací plocha stohům slámy a mlátičce. Do roku 1954 hrála Vestec 4. třídu, početně slábla a reprezentoval ji pouze dorost. Renesance se klub dočkal v roce 1958, kdy dorost dosáhl hráčské dospělosti (tj. 18 let) a omlazená jedenáctka úspěšně vykopala 3. třídu. Z celého týmu si připomeňme několik osobností. Byli to skvělí synové neméně skvělých otců jako např. Zdeněk Zavrtal, Mirek Chlapec, Josef Buk, J. Šlingr, dále Jaroslav Klimeš, Václav Mášek, Antonín Papírník a další.
Na počátku 60 let se dostává k míči již poválečná generace. Velmi pěkné úspěchy na zelené trávě dosahoval Zdeněk Pašek. Zájem o něho měli významné pražské fotbalové kluby, nakonec ale zakotvil na několik let v Montážích, Praha 4 – Krč.
Během dalších desetiletí se vystřídalo v čele Viktorky řada trenérů, nadšených organizátorů a manažerů. Nemůžeme opomenout zásluhy p. Josefa Lachmana, Josefa Hašpla, Zdeňka Paška, Jiřího Zemana, Vlasty Moutelíka a dalších. Vestecké hřiště zažilo mnoho emotivních okamžiků. Od výbuchů nadšení a provolávání slávy, také i chvíle smutku, zoufalství a bezmocnosti. Datum 06. 10. 1983 se zapsal černě do kroniky vesteckého fotbalu. Mladý a nadějný Josef Rys (31 r.) z Hrnčíř při zápase náhle padl do bezvědomía přes veškeré snahy odborný a včasný zásah lékařské péče jeho srdce svůj rytmus definitivně skončilo. V roce 1994 převzal mužstvo Libor Bauer a Milan Hladil. Rok nato Viktoria Vestec postoupila do 2. třídy. Následující úspěšné roky 1996, 1997 znamenaly postup do 1. B třídy a zároveň vzniklo ve Vestci B mužstvo, které bojovalo na pozici 4. třídy. Fotbalová sezóna 1997 – 1998 byla zakončena vynikajícím 2. místem, a to hned za Jesenicí, která postoupila do 1. A třídy. Další úspěšný fotbalový rok přinesl Viktorce postup do 1. A třídy. Skvělá série úspěchů pro zelenobílé vydržela a do roku 2000, kdy 4. místo v tabulce ukončilo období tučných let vestecké kopané. Sponzor a vedoucí mužstva Libor Bauer se s Viktorií Vestec rozloučil. V novém století i tisíciletí se Viktorce již tolik nedařilo a v sezóně 2000 – 2001 klesla do 1. B třídy. Následující sezóna 2001 – 2002 přinesla další propad – do 2. třídy. Sezóna 2002 – 2003 přináší další pád, tentokrát do 3. třídy. V sezóně 2003 – 2004 se povede pouze o chlup udržet 3. třídu. Před sezónou 2004 – 2005 odchází z Viktorie Vestec většina hráčů A mužstva, proto dochází ke sloučení s B mužstvem, které pokračuje v soutěži 3. třídy. V následujících letech Viktorka sestupuje do 4. třídy, kde hraje dodnes. Současné dění ve Viktorii Vestec již máte možnost sledovat na stránkách Vesteckých listů.
Trocha historie, Vestecké listy Červen 2007
Hodně vzpomínaná jsou fotbalová utkání – vestecké ženy versus staří páni. Vášnivému souboji na vesteckém hřišti předcházel nejdříve průvod, který se zformoval před hospodou „U Klimešů“ a za doprovodu dětí a dalších diváků směřoval k vesteckému hřišti.
Staří páni, kteří se běžně zadýchávali při klidné chůzi a kteří těžko skrývali svá objemná bříška pod fotbalovým dresem, však se sebevědomím sobě vlastním zapomněli na svůj věkový handicap a s chutí se bojovně postavili proti mladým vesteckým amazonkám. Výsledky zápasů jsem nenašla v žádných zápisech ani fotbalových archivech, ale dokumentující fotografie se neztratily a vzpomínky v paměti našich občanů se také nesmazaly. V sedmdesátých letech, po odchodu Lenky Mentlíkové do Prahy, ženská organizace pokračovala nadále ve své činnosti až do konce roku 1989. Dětské dny a maškarní karnevaly nezmizely z programu, nicméně, ta nejlepší léta už měly za sebou.
