Obecní studna

Cestující využívající hromadnou autobusovou dopravu při cestě do Prahy jistě vnímají hlášku zastávky na znamení „U studánky“. Dnes už je to jenom název autobusové stanice, která je na hranici Vestce a Prahy. Zmíněnou studánku bychom v polích či komerční zóně už asi stěží našli.

„U studánky“ se ale říkalo i jinému místu ve Vestci a mnozí budou asi překvapeni, že je skoro denně míjíme, aniž si to uvědomujeme. Obecní studna na Vestecké ulici je jen několik kroků od kamenné zvoničky. Skoro jako kontrast působí, že z jedné strany se kolem ní prohání automobily a z druhé strany se ozývá bekot ovcí pana Josefa Skřivana. Od nepaměti byla jenom malou studánkou, která byla chráněna kameny. Pro místní však znamenala hodně. Byla nevysychajícím pramenem, který mnohokrát posloužil v těžkých dobách sucha, kdy se na dějinných studní už dlouho nezrcadlila žádná životodárná tekutina. Byla zdrojem měkké vody pro pradlenky a hospodyňky ze statků, které sem pro ni jezdily s vozíkem a velkými nádobami. Na počátku 70 let, když byla ve funkci na obecním úřadě paní Mentlíková, byla studna, která je asi 7 až 8 m hluboká, zpevněna skružemi.

Ani dnes není vůbec nevyužitá. Má svého každodenního odběratele, náhodným cyklistům nabízí osvěžení. A když nedávno vysázené stromky potřebovaly častou zálivku, aby přežily dlouhé období bez dešťů, pomohla i jim.

I obyčejné, všední věci mají své kouzlo, stačí se jen rozhlédnout.

Chybí foto

Blanka Pašková, kronikářka