Poslanec Václav Mikuláš
Domek, který pamatují spíš naše babičky, měl popisné číslo 79 a nacházel se na Šátalce v blízkosti současné autobusové zastávky, pár kroků od autosalonu BMW Bychl. Zbourán byl v 90 létech minulého století. V tomto stavení bydlel Václav M i k u l á š, který byl poslancem Národního shromáždění Československé republiky.
Jako malá si ho ve vzpomínkách jasně vybavuji. Vnímala jsem ho svýma dětskýma očima jako vysokého, statného, noblesního pána v klobouku, který reprezentoval své postavení. Tehdy už byl v důchodovém věku a vůbec nezapadal do venkovského koloritu.
Co víme o jeho životě?
O svém otci vyprávěl a na mnoho otázek mi jednoho letního odpoledne ochotně odpověděl jeho syn Václav, již také důchodce a pamětník.
Poslanec Václav Mikuláš se narodil v roce 1886 v Chrášťanech. Již jako šestnáctiletý učeň vstoupil do strany národně socialistické a dobyl si zde čelné místo jako řečník a organizátor. Za svého pobytu ve Vídni pracoval jako významný funkcionář dolnorakouského výboru národně socialistické mládeže. V roce 1912 se vrátil z Vídně domů a převzal po rodičích zemědělské hospodářství na Šátalce.
Po první světové válce se angažoval ve veřejné práci nejdříve v obci, pak v okresní správní komisi a jako člen Ústřední jednoty československých malozemědělců se stal v roce 1924 jejím předsedou, jímž zůstal až do jejího rozpuštění v roce 1940. Od roku 1923 zastupoval Československou stranu národně socialistickou jako poslanec Národního shromáždění. V něm pracoval až do jeho zastavení činnosti na prahu německé okupace.
V poslanecké sněmovně Národního shromáždění působil jako místopředseda zemědělského výboru. Dlouhá léta byl i členem výboru Zemědělské rady pro Čechy. Reprezentoval zemědělskou politiku a nikdy se nezpronevěřil jejím idejím.
Byl spoluautorem knihy, která pojednávala o pobělohorských událostech.
Vzpomínky zavedly mého vypravěče i ke květnovým událostem roku 1945. Na počátku revoluce se na Šátalce shromáždilo velké množství ozbrojených Němců na koních. Hledali partyzány. Vystrašení místní občané se shromáždili v prostorném sklepě blízkého hostince a pan Václav Mikuláš s Ing. Perlou se stali jejich mluvčími. Událost se naštěstí více nezdramatizovala a Šátalští se mohli vrátit do svých domovů.
Mohlo by se zdát, že Václava Mikuláše provázely jen úspěchy. Ale i on se musel potýkat řadou problémů a vyrovnávat se s velmi bolestnými událostmi. Vždyť nikomu nesvítí slunce každý den. Je třeba se zvednout a jít dál.
A k tomu musí mít člověk hodně síly.
chybí obrázek
Blanka Pašková, kronikářka