Vestecké živnosti

V minulých vydáních Vesteckých listů jsem se několikrát zmínila, že Vestec byl hlavně zemědělskou obcí. Průmyslová výroba pronikala do těchto míst pomaleji a první vlaštovkou byla parní mlékárna (čp. 4), která byla v provozu na přelomu 19. a 20. století. V tu dobu neměla daleko široko konkurenci. Dále jsme mohli ve vsi najít řadu řemeslníků a drobných živností, kterých sice nebylo mnoho, ale k soběstačnosti provozovatelů dostačovaly. Obec tak měla do roku 1948 svého kováře Jandečku, krejčího a holiče Müllera v jedné osobě, švadlenu Bartákovou, ševce Jiráka, truhláře Buršu, kamnáře Jiráka.

Dále bylo po vsi roztroušeno pár malých obchůdků se základními potravinami. Ne všichni měli viditelnou firemní ceduli, ale čím se mohli chlubit, byla naprostá důvěra spoluobčanů. Dnes se chci zmínit o jedné vestecké živnosti, která již předválkou dala pevný základ firmě, jež dnes slaví úspěchy nejen na domácí půdě, ale i daleko ve světě. Jistě dobře tušíte, že mám na mysli rodinnou firmu Jiva – Jirák. Nechci, aby tyto řádky měly reklamní nádech. Naopak, chci vám sdělit, že právě tento podnik vlastně navazuje na pomyslnou nit rozvíjejícího se vesteckého průmyslu, která byla násilně přerušena I. světovou válkou.

Dědeček dnešních majitelů se vyučil u firmy Kaliba. Jmenovaná firma byla v naší zemi jedna z mála, která byla zaměřena na vybavení kuchyňských provozů. Posléze Václav Jirák (nar. 1898) tuto firmu opustil a osamostatnil se. V roce 1935 založil doma v garáži vlastní podnik, kde se orientoval na výrobu cukrářských pecí a plechových a smaltovaných kamen. Vždyť smaltovaná kamna byla součástí každé domácnosti a nejedna hospodyňka na jejich kvalitu nedala dopustit. Václav Jirák brzy do firmy přivedl svého syna a garáž přebudoval na menší halu. Netrvalo však dlouho, zemi ovládla opět válka a pár let po jejím skončení přišlo znárodnění. Čtyřicet let zde pak hospodařil podnik Komex, který patřil státu. Bývalí majitelé tak mohli do dílny jenom nahlížet. Až po sametové revoluci v roce 1989 přišla možnost vrátit se zpět k původnímu podnikání, kterého se Ladislav Jirák a jeho synové bez velkého váhání ujali. Dnes už čtvrtá generace rodiny Jiráků vyrábí nerezové kuchyně a jejich lesk, který se snoubí s kvalitou, září především v bankách, hotelech, na letištích a v nemocnicích, ale i ve věznicích. Jejich výrobky patří do vybavení lodi Michaela Jacksona, se značkou Jiva – Jirák se můžete setkat i na vzdálených nalezištích ropy v Rusku.

doplnit foto

Dnes by se asi dědeček – zakladatel podivoval, do jakých rozměrů se firma rozrostla a jakých změn se dočkala. Zámečnickou práci dnes obstarávají laserové a digitálně řízené stroje, avšak firemní filosofie, která klade důraz na kvalitu a rychlost výroby, serióznost a dobré renomé platí ve stejném měřítku i dnes.

Zpracovala: Blanka Pašková, kronikářka