Zelená páteř obce Vestec

Zelená páteř je multifunkční prvek, který podpoří ekosystémové služby území, posílí územní systém ekologické stability, zlepší retenční schopnost krajiny, vytvoří prostor pro rekreaci lidí, vytvoří základní systém sídelní zeleně. Je součástí krajinného plánu z roku 2014 a byl zapracován do územního plánu z roku 2018.

Je to jen další část práce, kterou musíme udělat pro obnovu krajiny. Je nástinem dalších možností, jak si zlepšit svoji krajinu, ve které žijeme a budou žít také naše děti.

„Území vždycky nejlépe zná ten, kdo v tom území přímo žije.“ Ing. Klára Salzmann, Ph.D.

Veřejná prezentace současného stavu a vysvětlení principů možných řešení celého povodí Olšanského potoka na území Vestce se uskutečnila ve středu 15. února 2023 v sále BIOCEVu.

Aktualizace a revize obsahu Zelené páteře obce Vestec k prosinci 2022

Rozhovor s Ing. Klárou Salzmann, Ph.D., autorkou Krajinného plánu (2014) a Zelené páteře

Videozáznamy rozhovoru s Ing. Klárou Salzmann, Ph.D. (duben 2022):

Kapitola 1 - Co očekávat od veřejné prezentace

... a proč přijít? Přijďte diskutovat svá očekávání a představy ohledně Zelené páteře. (2:12)

přehrát video

Kapitola 2: V čem je Zelená páteř unikátní

Unikátní a systémové řešení pro obyvatele i přírodu. (1:17)

Přehrát video

Kapitola 3: Co si pod pojmem Zelená páteř představit

Funkční široký pruh zeleně přirozeně kopírující tok Olšanského potoka a jeho výhody. (4:06)

Přehrát video

Kapitola 4: Velká retenční nádrž pro hospodaření s vodou.

Nádrž "rybička" s přírodní loukou i místem s trvalým zamokřením na velké louce pod školkou. (5:57)

Přehrát video

Kapitola 5: Revitalizace Olšanského potoka

Divoký potok se zálivy a vrbami také jako ochrana před bleskovými povodněmi. (2:25)

Přehrát video

Kapitola 6: Od Vesteckého rybníka přes louku k původní retenční nádrži

Vodní mokřadní ráj plný života přístupný obyvatelům. (1:53)

Přehrát video

Kapitola 7: Od Vestce až po Vltavu

Zelená páteř ve Vestci jako inspirace pro Prahu a její potoky. (1:35)

Přehrát video

Důležité analýzy z Krajinného plánu (K. Salzmann a kol., 2014)

Územní systém ekologické stability

ÚSES, jehož skladebné prvky (biocentra a biokoridory) by měly tvořit kostru ekologické stability krajiny – propojenou síť přírodě blízkých a přírodních ploch umožňujících dlouhodobou existenci a migraci množství původních druhů rostlin a živočichů je v současné podobě (2014) v k. ú. Vestec nefunkční. Sestává ze tří lokálních biocenter a čtyř lokálních biokoridorů. Všechna vymezená biocentra jsou však funkční pouze z menší části a větší část plochy, kterou pokrývají, je dnes využívána jako orná půda. Stejně tak všechny čtyři vymezené biokoridory sice vedou podél vodních toků nebo podél travnatých pásů, avšak jejich šířka zdaleka nedosahuje minimálních parametrů pro tyto druhy biokoridorů tak, aby mohly účinně plnit svou funkci v krajině.

Přírodní prvky

V současné době (2014) je plošné zastoupení přírodních a přírodě blízkých prvků v krajině k. ú. Vestec velmi malé až nevýznamné a prvky, které zde jsou, mohou při jakékoli další antropogenní zátěži ztratit svou zbytkovou hodnotu, funkci a význam. Jednotlivé přírodě blízké prvky jsou v současnosti od sebe izolovány a nevytváří žádný propojený celek. Nicméně, navržený krajinný plán podporuje a rozšiřuje tyto přírodní prvky tak, že i tyto malé „střípky přírody“ uprostřed industrializované, zastavěné a člověkem značně pozměněné a intenzivně využívané krajiny mají velký potenciál stát se malými centry biodiverzity a ekologické stability pro celé zájmové území i širší okolí.

Zadržování vody v krajině

Území má prakticky nulové přirozené schopnosti zadržet a akumulovat povrchovou vodu. Základní myšlenka stávajícího řešení (2014) dešťových vod v řešeném území je odvést veškeré vody, které zde spadnou do spodní části povodí bez ohledu na další následky v dolních částech toku.

Toto by měl pomoci řešit nový krajinný plán, který navrhuje vytvořit retenční nádrže v centru budoucí zelené páteře. Nádrže by měly sloužit k zadržení vody v krajině a vytvoření prostředí velkorysého krajinářského parku, který by byl lemován vzrostlou vegetací, uvnitř by byly louky a vodní prvky jako retenční nádrž, která by neměly sloužit ke koupání, spíš k vytvoření nového vodního biotopu plného vegetace a zvířat.