Volby v ČR

Výsledkem vývoje moderního volebního práva v průběhu 19. a 20. století jsou určité standardní znaky, které se promítají ve všeobecně uznávaných principech volebního práva. Jde o podmínky uznání a realizace volebního práva, které zaručují svobodný projev vůle. Jednotlivé státy je mají zakotveny zpravidla přímo v ústavě:

• všeobecnost – právo volit mají všichni bez ohledu na rasu, pohlaví, sociální původ atd., avšak s ohledem na podmínky stanovené zákonem – např. věk;
• rovnost – 1 volič = 1 hlas, hlasy voliče mají stejnou váhu;
• přímost – volič hlasuje osobně, zastoupení není přípustné;
• tajnost – nikdo není oprávněn zjišťovat, pro koho volič hlasoval
• čl. 2 odst. 1 Ústavy (princip zastupitelské demokracie) – lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní;
• dle čl. 5 Ústavy – politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů;
• čl. 21 Listiny základních práv a svobod – občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců; volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem; občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Aktivní i pasivní volební právo je na ústavní úrovni garantováno v čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Aktivním volebním právem rozumíme právo volit. Pro jednotlivé druhy voleb je okruh podmínek práva volit stanoven různě. Zákony stanovená omezení však musí být vždy ústavně konformní se základním principem všeobecnosti volebního práva.

Pasivním volebním právem rozumíme právo být volen. I toto právo má stanoveno své podmínky v jednotlivých volebních zákonech.

V České republice můžeme rozlišit druhy voleb primárně podle orgánu, který je prostřednictvím voleb obsazován.

Voliči volí:

• prezidenta republiky
• poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
• senátory Senátu Parlamentu České republiky
• členy Evropského parlamentu za Českou republiku
• členy zastupitelstev krajů
• členy zastupitelstev obcí

V rámci jednotlivých druhů voleb můžeme rozlišovat, zda jde o volby řádné (po řádném uplynutí volebního období) nebo o volby mimořádné, kdy dojde ke skutečnosti předvídané zákonem, která je důvodem pro uskutečnění voleb mimo řádný termín.

K jednotlivým druhům voleb

1) Volba prezidenta ČR (prezident je hlavou státu, je volen přímo)

• koná se v posledních 60 dnech volebního období úřadujícího prezidenta, nejpozději však 30 dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta
• volba se koná na území ČR i v zahraničí (území ČR tvoří jeden volební obvod)
• funkční období prezidenta republiky je 5 let

2) Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (jedna z komor Parlamentu; 200 poslanců)

• konají se ve volebních krajích
• konají se na území ČR i v zahraničí (výsledky ze zahraničí jsou podřazeny pod volební kraj určený losem Státní volební komisí)
• funkční období poslanců je stanoveno na 4 roky

2) Volby do Senátu Parlamentu ČR (jedna z komor Parlamentu, 81 senátorů)

• každé dva roky se volby konají ve třetině (27) volebních obvodů
• konají se ve volebních obvodech pouze na území ČR
• funkční období senátorů je stanoveno na 6 let

3) Volby do Evropského parlamentu (orgán Evropské unie)

• konají se v posledním roce funkčního období Evropského parlamentu
• vyhlašuje je prezident na základě rozhodnutí Rady Evropské unie nejpozději 90 dnů před jejich konáním
• území ČR tvoří jeden volební obvod
• funkční období je stanoveno na 5 let

4) Volby do zastupitelstev krajů (kraj je vyšší územní samosprávný celek)

• konají se ve všech krajích (kromě hlavního města Prahy)
• funkční období zastupitelů je 4 roky

5) Volby do zastupitelstev obcí (obec je základní územní samosprávný celek)

• konají se ve všech obcích, městysech, městech, územně členěných i nečleněných statutárních městech, hlavním městě Praze, městských obvodech a městských částech
• funkční období zastupitelů je 4 roky

Zjednodušeně lze volební systém definovat jako způsob, jakým jsou kandidujícím subjektům přidělovány mandáty s ohledem na výsledek hlasování. Na způsobu jeho určení pak v podstatné míře závisí konečný volební výsledek. Teorie a praxe voleb rozlišuje dva hlavní modely volebních systémů, a to:

• systém poměrného zastoupení
  Mandáty se přidělují kandidujícím politickým subjektům poměrně podle počtu platných hlasů, které obdržely od voličů. Pro vlastní určení výsledku hlasování se používají dvě základní metody výpočtu, a to pomocí volebního čísla či volebního dělitele. Nástrojem bránícím přílišné rozdrobenosti politické scény jsou tzv. uzavírací klauzule (minimální podíl hlasů, který musí kandidující subjekt získat, aby mu byly přidělovány mandáty).
  Podle zásad poměrného zastoupení se konají v ČR volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zastupitelstev krajů a obcí a do Evropského parlamentu.
• většinový volební systém
  Zvolen je ten kandidát, který získá více hlasů než kterýkoli jiný protikandidát. V ČR je zaveden systém, kdy kandidát musí získat nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů; v případě, že se tak nestane, koná se druhé kolo, do kterého postoupí 2 nejúspěšnější kandidáti.
  Podle zásad většinového systému se konají v ČR volby do Senátu Parlamentu ČR a volba prezidenta ČR.