Historie

Historie obce

 

Historická data o obci | Příběhy z obecní historie | Historické fotografie | Kronika 

 

První zmínky o existenci obce Vestec pocházejí ze čtrnáctého století. Historické prameny uvádějí první písemné zmínky o Vestci, psáno jako “villa Beska” kolem roku 1360, a to v souvislosti s důležitým královským hradem Kostelec n/Sázavou, k němuž příslušela. Místní kronikář J. E. Dobiáš ve své kronice uvádí již rok 1307. Není známo jak se k tomuto údaji dopátral, předpokládáme však, že jej mohl odvodit od vzniku již zmíněného hradu. Nabízí se i domněnka, že historie obce nezačínala až 14. stoletím, ale mnohem dříve, jelikož se rozkládala v lesích v blízkosti významné obchodní stezky z Prahy do Vídně a Solnohradu. Z tohoto vyplývá, že jakýkoliv pokus o výklad prvopočátku naší obce se liší. Archeologický výzkum v kraji nebyl proveden a o prvním osídlení mnoho nevíme. Berme proto tyto skutečnosti s nadhledem a vědomím, že další generace nám doposud známá historické fakta v budoucnu pozmění nebo upřesní.

Historie obce se odvíjela od osudů královského hradu Kostelec n/Sázavou, který byl postaven na počátku 14. století. Císař Karel IV. dne 10. ledna 1360 zapsal tento hrad a příslušné panství z deseti vsí včetně Vestce jako manství Janovi z Hardeka, purkkrabímu z Magdeburgu. Ještě v roce 1437 je zmiňován Vestec jako součást manství hradu Kostelec a to na “věčné časy”. V držení hradu Kostelec a tím i obce se vlastníci střídali v rychlém sledu. Za zmínku stojí, že od roku 1454 byl Vestec pod správou obce Starého města Pražského.

Další osudy Vestce jsou spojeny s panstvím Dolní Břežany. Po bitvě na Bílé hoře byl zdejší zámek, okolní vsi a dvorce dány v léno Gabrieli Kryštofu Želinskému ze Sebuzína. V roce 1715 koupil Dolní Břežany František Ferdinand, hrabě z Küenburgu, arcibiskup pražský. Spojení Dolních Břežan a pražského arcibiskupství trvalo až do roku 1945.

Dle záznamu v kronice bylo v roce 1722 ve Vestci 22 stavení a patřila krajem ke Kouřimi. Obyvatelé mluvili česky a živili se zemědělstvím. V letech 1899 – 1914 zde byla vybudována parní mlékárna. Sbor dobrovolných hasičů vznikl v roce 1912 a základy spolku Sokol byly položeny v roce 1919. K roku 1930 bydlelo ve Vestci 298 obyvatel.

Po válce se Vestec postupně navracel do mírového stavu a běhu života. Obecní záležitosti bezprostředně po válce řešil revoluční výbor. Po válečném starostovi p. J. Veselém byl zvolen starostou p. Josef Táčner. Do obce, kde převažovala zemědělská výroba, začal pronikat průmysl. Kromě několika drobných živností (pohostinství, koloniály, kovářství, holičství, krejčovství, zahradnictví, ševcovství, výroba kamen), které po roce 1948 buď zanikly, činnost omezily nebo byly znárodněny, si v katastru obce pevně zajistil své místo podnik Safina. Dne 24. 11. 1950 získala tato firma (zpracovávala zlato a drahé kovy) pozemky a budovy od n. p. Barvy – laky a od té doby bylo započato se soustřeďováním provozů a kanceláří do Vestce. Během dalších desítek let poskytovala Safina (od r. 1958 – 1968 Kovohutě Vestec), pracovní příležitost velkému počtu vesteckých občanů.

Se zemědělskou výrobou, která byla po roce 1948 zkolektivizována a soustředěná do Státních statků, zůstala řada vesteckých občanů ještě dlouho spjatá. V roce 1948 se dostali k moci komunisté a někteří sedláci se museli v této dramatické době dokonce z Vestce vystěhovat. V roce 1950 měla obec 356 obyvatel a 98 popisných čísel. Na východním konci katastru obce se nacházely kasárny, kde byly soustředěny vojenské oddíly protiletecké obrany. V průběhu 70tých let byly kasárny zrušeny a nahrazeny chovnou stanicí IKEM. V následujících letech zde byla postavena nádrž pro vodu ze Želivky, která je zdrojem pitné vody pro Prahu.

V roce 1983 byla zbourána radiokumunikační věž Československého rozhlasu na Šátalce, která zde stála od roku 1953, dodnes zde vlastní objekt Český telekomunikační úřad.

Kromě pracovních povinností, nezaostávali vestečtí ani kulturně a společensky. Sdružení dobrovolných hasičů mělo velmi dobrou úroveň. Pod jejich jménem byly pořádány kulturní akce, plesy, cvičení, soutěže. Neméně významnou činnost též prokazovali sportovci – fotbalisté Baníku Vestec a Rada žen, z jejichž iniciativy vzešlo řada hezkých akcí, které byly především věnované dětem. Děti školou povinné docházely do ZŠ v Jesenici (první stupeň) a pak pokračovaly v docházce do ZŠ Kunratice.

V roce 1970 měla Vestec 413 obyvatel a 104 popisných čísel.

 

Rok 1980 znamenal pro Vestec připojení k sousední Jesenici. K opětovnému osamostatnění došlo po “Sametové revoluci”, a to v roce 1991.

Příběhy z obecní historie

Příběh 1. Vestecká kopaná

Příběh 2. Vestecké živnosti

Příběh 3. Chovatelé ve Vestci

Příběh 4. Jelínkova zahrada

Příběh 5. Řekové ve Vestci

Příběh 6. Vojáci ve Vestci

Příběh 7. Vypálení Vestce

Příběh 8. Restaurace Siesta

Příběh 9. Taneční soubor Vestečan

Příběh 10. Poslanec Václav Mikuláš

Příběh 11. Restaurace U Klimešů

Příběh 12. Obecní studna

Příběh 13. Retenční nádrž

Příběh 14. Restaurace Nálevna

Příběh 15. Družstvo pro zavedení el.energie ve Vestci 

Příběh 16. Vestecká pastouška

Příběh 17. Zima 1929, Masopust 

Příběh 18. Stavba silnice r.1906 

Příběh 19. Vestecký rybník 

Příběh 20. Boží muka ve Vestci 

Příběh 21. Sbírka na památník

Příběh 22. Májové dny ve Vestci 

Příběh 23. Šátalka – pošta

Příběh 24. Parní mlátící garnitura s lisem a výfukem ve Vestci u Prahy

Příběh 25. Hasičský sbor ve Vestci 

Příběh 26. J.E.Dobiáš – jeho život a parní mlékárna ve Vestci 

Příběh 27. 1.světová válka ve Vestci 

Příběh 28. Volby ve Vestci 1919 

Příběh 29. Kalamitní zima 1969 – 1970

Příběh 30. Absolventský koncert Lukáše Jindřicha 2010 

Příběh 31. Požár v ulici Javorová 2009

Příběh 32. Masopust ve Vestci

Příběh 33. Rok 1945 z vyprávění

Příběh 34. Léta třicátá ve Vestci 

Příběh 35. Vyprávění o Rozhlasové věži 

Příběh 36. Příběhy z kroniky 1.oddílu Junáka Vestec